Letošní festival čtení byl výjimečný tím, že zvolená autorka - Daniela Fischerová - jej celý prožívala se zdejšími čtenáři. Co nám akce přinesla a jaké byly její ohlasy?
Letos již potřinácté... Tak by se dal uvést cyklus čtení, který je v Šumperku možné považovat za stálici s tradicí. Jeho součástí je také čtenářská štafeta, jíž se účastní šumperské základní školy. Jak už se na naší škole stalo tradicí, byl připraven bohatý program, jehož se poprvé účastnili i žáci 1. stupně. Na jejich vystoupení navázali žáci 6. a 7. ročníků. Závěr patřil chlapcům a děvčatům z devátých tříd.
Úžasná byla reakce paní Fischerové. Jen vstoupila do školy, nadchly ji výtvarné práce inspirované jejími knihami. Osobně všem děkovala. Bylo patrné, že je opravdu dojatá. Řekla nám, že její práce se odehrává v osamění, ale tady měla možnost sledovat, jak její dílo ožilo, a to při recitaci a zpívání.
Bylo příjemné sledovat energickou, empatickou ženu a poslouchat její nádhernou spisovnou češtinu. Protože ji perfektně ovládá, umí si s ní a se svými představami pohrávat. Tak vznikají kouzelné příběhy, básničky a zamyšlení, ať už pro malé či dospělé čtenáře.
Byla jsem přítomna všech „čtení“, ale letošní bylo skutečnou třešničkou na dortu. Aby to nevypadalo jako samochvála, ocituji paní Sopperovou (děti ji znají z dětského oddělení knihovny). Přiběhla celá udýchaná, ale rozzářená, v uších duhové náušnice (inspirace Duhovými pohádkami Daniely Fischerové): „Já si tu Jedničku nemohu nechat ujít, nechala jsem se v práci zastoupit.“
Na vysvětlení – paní Sopperová u nás bývala hostem každý rok. Letos přišla štafeta v novém složení s novou paní ředitelkou knihovny, Kamilou Šeligovou. Proto byla přítomnost paní Sopperové opravdu inspirována tím, že se jí naše čtení vždy líbilo. Tomu se dá říci pochvala v praxi.
Text: Z. Krejčí, foto: E. Čápek
